Autorka textu: Šárka Svobodová
Článek vznikl ve spolupráci s Deníkem Referendum v rámci rubriky Město.
Při právě probíhajícím bourání brněnského hotelu Myslivna je likvidována takřka veškerá umělecká výzdoba. Ničí se tak nejen stavba, ale i historický kontext. Na vině je nejen vlastník a město, ale i kompetentní paměťové instituce.
Zprávy o stavební úpravě i případné demolici hotelu Myslivna prosakovaly veřejným prostorem už od roku 2021. Restaurace byla pro veřejnost uzavřena v loňském roce, z hotelové části se stala ubytovna a celý objekt začal postupně vykazovat znaky chátrání. V září letošního roku začala likvidace nejen hotelové části s konferenčním sálem od architekta Jana Dvořáka z osmdesátých let minulého století, ale demoluje se také meziválečná výletní restaurace architekta Bohumíra Turečka z let 1938—1939.
Po dehonestující přestavbě brněnského hotelu Slovan — původně Pasáž — architekta Bohuslava Fuchse, nejasné budoucnosti budovy nádražní pošty stejného autora a demolici neorenesanční vily na ulici Hlinky je to další příklad, kdy odborné instituce i nástroje ochrany kulturního dědictví selhávají.
Hotel Myslivna se začal projektovat na konci šedesátých let 20. století. Byl výsledkem zvyšující se poptávky po ubytovacích kapacitách v tehdejším „veletržním městě“. Lokalita u lesoparku, dobrá dopravní dostupnost a atraktivní výhled na město byly nepochybně motivací k tomu, aby byla výletní restaurace s kapacitou pouze několika lůžek v horním patře rozšířena o službu hotelu.
Požadavky na funkční využití stavby se postupně zvyšovaly a stavba se mnohokrát odsunovala — nakonec se stavělo až v osmdesátých letech a provoz tu byl slavnostně zahájen v listopadu roku 1987. V tu dobu už šlo o tříhvězdičkový mezinárodní hotel s konferenčním sálem. Směrem k městu měla být Myslivna napojena na pěší — takzvanou fit-stezku, přístupnou mimo jiné lanovkou od brněnské Riviéry, a celý areál byl komponován jako sportovně-rekreační.
Parkové úpravy, venkovní bazén, lovecká chata, sauna, bowling a tenisová hřiště už vzhledem ke změně politického režimu realizovány nebyly. Nicméně plánová dokumentace k celému projektu architekta Jana Dvořáka a jeho kolektivu z projektového ústavu se dochovala v jeho pozůstalosti.
Tu naštěstí v roce 2013 předala architektova manželka, brněnská historička umění Nina Dvořáková, do sbírek Muzea města Brna. Díky tomu se tak dochoval záznam vývoje celého projektu, fotodokumentace stavby i veškerých uměleckých děl.
Právě fotografie jsou pravděpodobně to jediné, co z artefaktů umístěných v Myslivně zbyde. Demolice probíhá velmi rychle a osud uměleckých děl je neznámý — jediným vodítkem k jejich osudu je, že se ze suti podařilo vytáhnout alespoň fragmenty orientačního značení od významného brněnského grafického designera Jana Rajlicha st., případně z kontejneru vytáhnout již značně poničený triptych malíře Vladimíra Svobody — mimo jiné nositele ceny města Brna.
Kam se ovšem poděl ikonický nápis před vstupem do hotelu, monumentální tapiserie manželů Ulmových, skleněný reliéf Jaroslava Svobody, dřevěné reliéfy J. Alexy a J. Coufala, originální svítidla architekta Jana Dvořáka a mnohé další, je zcela nejasné. Jediné, co se prokazatelně dochovalo, je monumentální dřevěný objekt — totem — sochaře Miloše Vlčka. Ten byl demontován a uložen až na základě rázné osobní intervence sochařova syna.
Komplexní architektura
Veřejné stavby vzniklé ve druhé polovině 20. století vždy disponovaly poměrně vysokou částkou na uměleckou výzdobu, což bylo dáno dobovou legislativou platnou až do počátku devadesátých let. Při dnešních stavebních úpravách či demolicích je proto potřeba zohlednit nejen architekturu samotné stavby, ale také vnitřní vybavení, které bylo v případě Myslivny velmi bohaté a v původním stavu.
Hotel až do roku 2011 vlastnilo město Brno, které do stavby nijak výrazně neinvestovalo, a díky tomu se stavba zachovala v téměř intaktní podobě. Poté, co hotel s restaurací koupil soukromý majitel, podnikatel Martin Šinogl, začal prostory dílčím způsobem upravovat, ale zásahy nebyly s výjimkou letní terasy nijak výrazné.
Ke ztrátě původních interiérů, velmi cenných umělecký děl a samozřejmě architektonicky hodnotné budovy, která v sobě nese hned několik historických vrstev, tak dochází až nyní.
Kam se poděl ikonický nápis před vstupem do hotelu, monumentální tapiserie manželů Ulmových, skleněný reliéf Jaroslava Svobody, dřevěné reliéfy J. Alexy a J. Coufala, originální svítidla architekta Jana Dvořáka a mnohé další, je zcela nejasné. Foto Šárka Svobodová
Kromě obvyklých otázek, které si v případě stále častějších demolic historicky i architektonicky cenných staveb klademe, jako například, proč nebylo možné do nového projektu zakomponovat stávající stavbu či proč není objekt památkově chráněný, je třeba se ptát, kam zmizela umělecká díla a proč nebyla deponována do některé sbírkové instituce.
Přestože autorka článku majitele o hodnotě uměleckých děl osazených v hotelu i restauraci informovala už v roce 2016, kdy připravovala monografickou výstavu o architektu Janu Dvořákovi pro Muzeum města Brna, znovu telefonicky apelovala na správce objektu v roce 2021, aby v případě stavebních úprav jednali s patřičnými sbírkovými institucemi o nákupu či darování děl, o jejich osudu nyní nevíme víc, než že některá z nich bylo potřeba na poslední chvíli vytáhnout z kontejneru na odpad.
Nynější hodnoty Brna
Ztráta uměleckých hodnot ovšem padá i na sbírkotvorné instituce samotné. Muzeum města Brna se svým oddělením architektury a urbanismu navzdory nevyhovujícím a prostorově nedostatečným podmínkám sbíralo pozůstalosti i hmotné doklady architektonické i umělecké produkce 20. století, včetně té, která vznikla v době minulého politického režimu. Od chvíle, kdy došlo ke změně vedení a do funkce nastoupil ředitel Zbyněk Šolc však tato klíčová činnost ustala, stejně jako možnost již získané materiály studovat.
Bohužel ani Umělecko-průmyslové muzeum, které se ve svých projektech architektuře a designu druhé poloviny 20. století opakovaně věnuje, nezareagovalo, a přestože disponuje archivním fondem věnovaným grafickému designéru Janu Rajlichovi st., nic z hodnotného orientačního systému hotelu Myslivna nezachránilo.
Vrcholem všeho pak bylo prohlášení ředitele Metodického centra moderní architektury při Národním památkovém ústavu, Petra Svobody, který v reportáži pro Českou televizi uvedl, že původní hodnoty se v objektu nedochovaly. To vypovídá buď o skutečnosti, že ani on ani pracovníci a pracovnice instituce, jejíž náplní je dokumentace a ochrana památek architektury 20. století, v objektu nebyli, nebo že je tento výrok — se vší úctou ke kolegovi — zcela nepravdivý.
Město Brno probíhající demolicí Myslivny přichází o cenný příklad architektonické a umělecké produkce osmdesátých let 20. století. Za několik měsíců se zbouráním obchodního domu Prior (dnes Tesco) vedle toho přijde o výrazný příklad brutalistní stavby ze stejného období. Velký otazník nyní visí i nad tzv. Bílým domem — bývalou administrativní budovou městského výboru KSČ z let 1974-1976, kde aktuálně probíhají stavební úpravy pro potřeby provizorně umístěného divadla Bolka Polívky.
Pokud si chce Brno zachovat atmosféru historického a kulturního města, je v něm potřeba zachovat jednotlivé architektonické vrstvy, jejichž prostřednictvím lze číst vlastní dějiny, a reprezentovat tak svou vlastní identitu. V současné chvíli ovšem tyto hodnoty stávající politická reprezentace Brna nesdílí a jak se zdá, nesdílejí je bohužel ani zainteresované odborné instituce.
Foto: Zdeněk Porcal (studio Flusser)
Projekt Město/Fórum pro snesitelnější každodennost je výsledkem spolupráce kolektivu 4AM, z. s. a Centra pro média, ekologii a demokracii, z. s. (CMED). Finančně je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštenjska a Norska.
(Úvodní obrázek: Pokud si chce Brno zachovat atmosféru historického a kulturního města, je v něm potřeba zachovat jednotlivé architektonické vrstvy, jejichž prostřednictvím lze číst vlastní dějiny, a reprezentovat tak svou vlastní identitu. Foto Šárka Svobodová)