Jan Tabor (*1944 †2021)

Zemřel Jan Tabor. Blízký přítel, osobnost hrající významnou roli při vzniku 4AM, dlouhodobý podporovatel, inspirátor a skvělý partner do vášnivých diskuzí o architektuře, umění, městu, politice a životě vůbec.

Jan Tabor byl jedním z mála teoretiků architektury původem z Československa, který se dokázal etablovat v mezinárodním diskurzu a propagoval českou architekturu a teorii architektury také za hranicemi. Jeho teoretické koncepty se snažily bořit uměle vytvořené hranice, znejasňovat dělení na východ a západ, město a venkov nebo překonávat naučené floskule a hledat nové postupy a směry.

Zemřel v pátek 29. 10. 2021 během návštěvy mezinárodní přehlídky Bienále architektury v Benátkách.Rádi bychom zde pro Vás sdíleli více informací o jeho celoživotní inspirativní činnosti.

Ahoj Jane, máme Tě rádi ❤ .


Teoretik a kritik architektury, kurátor výstav, kulturní publicista a donedávna i vysokoškolský pedagog Jan Tabor se narodil, jako JAROSLAV SOUČEK, v roce 1944 v Poděbradech. Mezi lety 1963–1968 navštěvoval Vysoké učení technické v Brně (z politických důvodů zde nemohl studovat). Kvůli okupaci Československa EMIGROVAL v roce 1968 do Vídně, kde v prvních dvou letech studoval Zahradní architekturu na Universität für Bodenkultur Wien a v letech 1970–1973 Architekturu a územní plánování na Technische Universität Wien.

V letech 1992–2009 působil jako PEDAGOG na Univerzitě užitého umění ve Vídni (Universität für angewandte Kunst Wien), kde odborně asistoval v ateliérech Wilhelma Holzbauera, Zvi Heckera a Zahy Hadid. Od roku 2000 přednášel na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde vedl předmět Vídeň-architektura 19.–21. století a zorganizoval několik exkurzí do Vídně a dvouletou sérii přednášek současných progresivních rakouských architektonických ateliérů na Katedře architektonické tvorby VŠVU. S Imrichem Vaškem a Wolfem D. Prixem spolupracoval na projektu WI:BRA. Jako přednášející a kritik opakovaně hostoval také na Fakultě architektury FA VUT v Brně a na Fakultě umění a architektury TU v Liberci.

Byl KURÁTOREM řady výstav, mimo jiné Den Fuss in der Tür- Manifestu des Wohnens (2000) nebo Mega: Manifestu der Anmassung (2002) ve vídeňském Künstlerhaus. Zde kurátoroval také výstavu Kunst und Diktatur, ke které vyšla stejnojmenná dvojdílná publikace (Kunst und Diktatur: Architektur, Bildhauerei, Malerei in Österreich, Deutschland, Italien und Sowjetunion 1922-1956). Na téma dále navázal projektem Kunst und Befreiung, jehož součástí byla i výstava a sympozium Umění a osvobození. Evropa 1943–67. První část: Lidé revoltující v Galerii architektury a areálu Vlněna v Brně ve spolupráci se 4AM/Fórum pro architekturu a média (2010 – 2011).

Za připomínku stojí i jeho bohatá tuzemská PŘEDNÁŠKOVÁ ČINNOST (např. Konkrétní architektura / Abstraktní architektura. Barcelonský pavilon / Dům Tugendhatových. Lilly Reich / Ludwig Mies van der Rohe: Traktát o zvláštnosti vztahů ve vile Tugendhat, Jak nevystavovat architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze, O potížích položit dům na kanape: Architektura a psychoanalýza ve Fiducii v Ostravě nebo Rozhovory s architekty: Jan Tabor + hosté v rámci výstavy Zabij svého Fuchse Galerii architektury v Brně).

Jan Tabor byl také spoluautorem HODNOTÍCÍ METODIKY ARCHITEKTURY období 1945 až 1979, která vznikla na základě více než dvouleté spolupráce pracovních týmů složených z odbornic/íků a pracovnic/íků magistrátů měst Brna a Vídně a jejímž cílem bylo zmapování a identifikace významných architektonických děl vybudovaných v druhé polovině 20. století a jejich kvalitativní hodnocení, které by se mohlo stát vodítkem pro další nakládání s těmito budovami.

Nelze opomenout ani jeho aktivity ve věci ZÁCHRANY ARCHITEKTONICKÉHO DĚDICTVÍ jakou byla například podpora iniciativy za záchranu Léčebného domu Machnáč v Trenčianských Tepliciach nebo happening „Dedeček for Pritzker Prize“ (2015), apelující na udělení světové ceny za architekturu nedávno zesnulému československému architektovi Vladimíru Dedečkovi.

PUBLIKOVAL v mnoha nadregionálních médiích, např. Kurier, Arbeiter-Zeitung, Falter a Süddeutsche Zeitung. V roce 2011 byl vyznamenaný Cenou města Vídně za publicistiku. Ve vídeňském MUSEUMSQUARTIER Jan Tabor založil f.e.a.- forum experimentelle architektur. Od roku 2005 zde pořádal různé umělecké intervence a instalace na základě tzv. sympozionismu, který pracuje s každodenností, náhodou, dialogem, architekturou a médiem instalace a navazuje na revoluční myšlenky Situacionistické internacionály.

Jan Tabor byl také zakladatelem a tvůrcem KUNSTKOLCHOZU v Mikulovicích u Znojma, prostoru pro výstavy, sympozia a mezioborové prolínání na ose Brno-Vídeň. Dvůr a přilehlé hospodářské budovy bývalého statku a pozdějšího JZD byly místem pravidelných setkávání architektů, teoretiků, umělců, studentů i sousedů nad uměleckými a architektonickými tématy. V prostorách uměleckého kolchozu již proběhla výstava z cyklu Konvolut ve spolupráci se sdružením 4AM/Fórum pro architekturu a média. Se studenty a studentkami ze Semináře dějin umění z Masarykovy univerzity byla započata příprava výstavy Konvolut II: Přetížený klas.

Z posledních let je známý zejména Taborův PROJEKT FIKTIVNÍHO HLAVNÍHO MĚSTA EVROPY Urbo Kune (v esperantu znamená společné město), který ovlivnil tvorbu vídeňského uskupení současné hudby Klangforum Wien a inspiroval i českého spisovatele Miloše Urbana k napsání stejnojmenné knihy. K projektu byla vydána také série doprovodných publikací Cahier.


Foto 4AM: Kunstkolchoz Mikulovice 2012