Teoretik a kritik architektury, kurátor výstav, kulturní publicista a donedávna i vysokoškolský pedagog JAN TABOR se narodil jako Jaroslav Souček 21. března 1944 v Poděbradech. Mezi lety 1963 a 1968 navštěvoval Vysoké učení technické v Brně (z politických důvodů zde nemohl studovat). Kvůli okupaci Československa EMIGROVAL společně se svou ženou Zdenou v roce 1968 do Vídně, kde v prvních dvou letech studoval zahradní architekturu na Universität für Bodenkultur Wien a v letech 1970–1973 architekturu a územní plánování na Technische Universität Wien. Ve Vídni se mu narodily dvě děti, Anna-Klara a Jan-Jakob.
Jako UMĚLECKÝ KRITIK A ESEJISTA v 70. a 80. letech objevil nejednoho dnes etablovaného umělce, své statě publikoval v periodikách Extrablatt, Kurier a Arbeiter-Zeitung, Falter a Süddeutsche Zeitung a v dalších německých i českých médiích. Jeho jazykově velmi přesné architektonické i umělecké kritiky a analýzy byly založeny na jeho enormních odborných znalostech. Literární příspěvky pro výstavní katalogy o umění i architektuře nazýval „traktáty“, „fragmenty“ či „manifesty“; často byly doplněny bohatým poznámkovým aparátem. V roce 2011 byl vyznamenán Cenou města Vídně za publicistiku.
V letech 1992–2009 působil jako PEDAGOG na Universität für angewandte Kunst Wien, kde odborně asistoval v ateliérech Wilhelma Holzbauera, Zvi Heckera a Zahy Hadid. Od roku 2000 přednášel na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě, kde vedl předmět Vídeň-architektura 19.–21. století a zorganizoval několik exkurzí do Vídně a dvouletou sérii přednášek současných progresivních rakouských architektonických ateliérů na Katedře architektonické tvorby VŠVU. S Imrichem Vaškem a Wolfem D. Prixem spolupracoval na projektu WI:BRA. Jako přednášející a kritik opakovaně hostoval také na Fakultě architektury FA VUT v Brně a na Fakultě umění a architektury TU v Liberci.
Byl KURÁTOREM řady výstav, v roce 1994 uspořádal ve vídeňském Künstlerhaus v Rakousku první velkou výstavu věnovanou umění totalitních režimů „Kunst und Diktatur: Architektur, Bildhauerei und Malerei in Österreich, Deutschland, Italien und der Sowjetunion 1922–1956“, jejíž výstavní katalog je dnes základní publikací tohoto tématu. V Künstlerhausu se odehrávaly také další jím kurátorované výstavy, jako „den fuß in der tür : manifestu des wohnens“ (2000) nebo „mega: manifeste der anmaßung“ (2002). Na jeho velký výstavní projekt Kunst und Diktatur navázal výzkumný projekt Kunst und Befreiung, jehož součástí byla i výstava a sympozium Umění a osvobození. Evropa 1943–67. První část: Lidé revoltující v Galerii architektury a areálu Vlněna v Brně ve spolupráci se 4AM/Fórum pro architekturu a média (2010–2011).
Ve vídeňském Museumsquartier Jan Tabor založil f.e.a. – FORUM EXPERIMENTELLE ARCHITEKTUR. Od roku 2005 zde uspořádal nespočet sympozií, diskuzí, exkurzí, uměleckých intervencí a instalací ve veřejném prostoru „fensterstürtze“, a to na základě idey tzv. sympozionismu, který pracuje s každodenností, náhodou, dialogem, architekturou a médiem instalace a navazuje na revoluční myšlenky Situacionistické internacionály.
Jan Tabor byl také zakladatelem a tvůrcem KUNSTKOLCHOZU v Mikulovicích u Znojma, ve kterém uskutečnil své vize o experimentálním uspořádání prostor a trvalém životě na venkově. Kunstkolchoz je místem pro výstavy, sympozia a mezioborové prolínání na ose Brno–Vídeň. Dvůr a přilehlé hospodářské budovy bývalého statku a pozdějšího JZD byly místem pravidelných setkávání architektů, teoretiků, umělců, studentů i sousedů nad uměleckými a architektonickými tématy. V prostorách uměleckého kolchozu již proběhla výstava z cyklu Konvolut ve spolupráci se sdružením 4AM Fórum pro architekturu a média. Se studenty a studentkami ze Semináře dějin umění z Masarykovy univerzity byla započata příprava výstavy Konvolut II: Přetížený klas.
V rámci jím pořádaných akcí ve f.e.a. či Kunstkolchozu býval Jan Tabor vždy středobodem, VÁŠNIVÝM DISKUTÉREM, NEKONVENČNÍM MYSLITELEM, MODERÁTOREM I PŘEDNÁŠEJÍCÍM AD HOC a SRDEČNÝM HOSTITELEM. Dával prostor pro zviditelnění začínajícím teoretikům, architektům i umělcům nebo již etablovaným profesionálům a motivoval je, rád konfrontoval laiky i přední odborníky s novými náměty.
Jan Tabor byl také spoluautorem HODNOTÍCÍ METODIKY ARCHITEKTURY období 1945 až 1979, která vznikla na základě více než dvouleté spolupráce pracovních týmů složených z odbornic/íků a pracovnic/íků magistrátů měst Brna a Vídně a jejímž cílem bylo zmapování a identifikace významných architektonických děl vybudovaných v druhé polovině 20. století a jejich kvalitativní hodnocení, které by se mohlo stát vodítkem pro další nakládání s těmito budovami.
Nelze opomenout ani jeho aktivity ve věci ZÁCHRANY ARCHITEKTONICKÉHO DĚDICTVÍ, jakou byla například podpora iniciativy za záchranu Léčebného domu Machnáč v Trenčianských Teplicích nebo happening „Dedeček for Pritzker Prize“ (2015), apelující na udělení světové ceny za architekturu nedávno zesnulému československému architektovi Vladimíru Dedečkovi.
Za připomínku stojí i jeho bohatá tuzemská PŘEDNÁŠKOVÁ ČINNOST (např. Konkrétní architektura / Abstraktní architektura. Barcelonský pavilon / Dům Tugendhatových. Lilly Reich / Ludwig Mies van der Rohe: Traktát o zvláštnosti vztahů ve vile Tugendhat, Jak nevystavovat architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze, O potížích položit dům na kanape: Architektura a psychoanalýza ve Fiducii v Ostravě nebo Rozhovory s architekty: Jan Tabor + hosté v rámci výstavy Zabij svého Fuchse v Galerii architektury v Brně).
Z posledních let je známý zejména Taborův PROJEKT fiktivního hlavního města Evropy URBO KUNE (v esperantu znamená společné město), ve kterém by současně působili hudebnice a hudebníci, skladatelky a skladatelé, filosofky a filosofové, literátky a literáti, výtvarnice a výtvarníci a architektky a architekti. Tato idea ovlivnila tvorbu vídeňského uskupení současné hudby Klangforum Wien, které ve Wiener Konzerthaus v roce 2015 uvedlo urbanistickou operu „25 stunden in urbo kune“ a inspiroval i českého spisovatele Miloše Urbana k napsání stejnojmenné knihy. K projektu byla vydána také série doprovodných publikací Cahier.
Jan Tabor zemřel 29. října 2021 v Benátkách, při návštěvě bienále architektury.
4AM Fórum pro architekturu a média a Anna Soucek