Autorka textu: Sofie Gjuričová
Autorské video Barbory Ilič bylo součástí místně-specifické instalace autorky v brněnské Galerii 45 000 l, kde konfrontovala kolemjdoucí s estetikou vizuálního smogu a špíny moravské metropole. Videoinstalaci a fyzický objekt, který vznikl ve spolupráci s autorkou v dílně Jarmily Červené, bylo možné navštívit v průchodu mezi Šilingrovým náměstím a OC Velký Špalíček od 12. 3. do 7. 5. 2024.
Galerie 45 000 l: Objem pro angažovanou architekturu, zřizovaná Vysokým učením technickým v Brně od roku 2022 zprostředkovává architekturu v co nejširším slova smyslu, s jejími interdisciplinárními přesahy. Kurátorka a iniciátorka projektu Eva Truncová v minulosti zaštítila třeba výstavu o kamerových systémech nebo o lesklých površích výškových budov.
Prací autorky, kurátorky a doktorandky FaVU VUT Barbory Ilič se urbánní témata prolínají dlouhodobě. Vizuální materiál, který sbírá ve městech se socialistickou minulostí, skládá dohromady s popkulturními hudebními referencemi. Výsledkem jsou emocemi nabitá videa a fyzické instalace, skrze něž se táže na otázky reparace, romantizace a estetizace městské vizuality, která vždy bude privilegovaná. Ilič studovala Sociologii na Karlově Univerzitě v Praze a v Ateliéru Video na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Kromě Brna sbírá záběry i v srbském Bělehradě, ve kterém část studií žila.
Fenoménu tzv. nemíst se v minulosti věnovala zejména v krátkém filmu Platonic Breakup, oceněného diváckou cenou v rámci soutěže Jiné Vize na PAF Olomouc 2022. Hrdinka v něm bloumá brněnskými ulicemi a vizuálním smogem prostupuje jako skutečnou mlhou. S asambláží podivných betonových zákoutí obalených saturovanou reklamou navazuje důvěrný vztah a ptá se jich na otázky, které do té doby měla odvahu položit jen sama sobě.
Termín nemísta poprvé definoval francouzský antropolog Marc Augé ve svém textu Nemísta – Úvod do antropologie supermodernity z roku 1995. Termín dává do protikladu k tzv. antropologickým místům, která fungují jako celistvé uzly katalyzující mezilidské interakce. Nemísta jsou oproti nim prostory dočasného, pomíjivého pobytu – průchody, zastávky, letiště, chodby a čekárny obsluhující antropologická místa. Augé dále mluví o nemožnosti identifikovat se s nemísty, která vede k pocitu odevzdané samoty a odcizení typické pro pohyb v neoliberálním městě. Zároveň se ale zdržuje souzení nemíst jako špatných a antropologických míst jako dobrých. „První nikdy není úplně vymazáno, druhé nikdy není zcela dokončeno“, uvádí Augé. „Jsou to palimpsesty, na nichž je neustále přepisována zmatená hra identit a vztahů.“
Podoba instalace v Galerii 45 000 l jako takové byla dána její ryze „nemístní“ polohou, kterou denně míjí stovky náhodných kolemjdoucích v průchodu mezi Šilingrovým náměstím a OC Velký Špalíček. Velkorysou vitrínu Ilič zakryla koláží z nazvětšovaných fotografií polepů brněnských výloh, dovnitř pak návštěvník mohl nahlédnout skrze dva průhledy v ní.
V levé části vitríny umístila autorka video, osm minut dlouhého love letteru městské patině. Uvádí nás do něj vyprávění dcery očního lékaře, která si v dětství hrála s otcovými přístroji. Optikou vztahu mezi zaostřeným a rozostřeným, popředím a pozadím se Ilič dívá na přítomnost špíny, chyb a prasklin na městských površích.
Ženský a mužský hlas, které osobní vyprávění dcery na část videa střídají, připomínají přednahrané hlasové průvodce, o kterých mluví třeba filosofka Nina Power ve své eseji Jemné donucování, město a nahraný ženský hlas/Soft Coercion, the City and the Recorded Female Voice. Tyto beztělné audiozáznamy nejčastěji ženských hlasů nás na letištích upozorňují na zpožděné lety, na nádražích nám zakazují kouřit, nebo nás podbízivě informují o slevách v supermarketech, a tvoří tak jakousi kulisu audiosmogu. Video, které pracuje s tak jemnými hlasovými nuancemi, je do uliční vitríny těžké nainstalovat, zde se to ale podařilo. Hlasitost i nasměrování zdroje zvuku reprodukovalo v pasáži zamýšlenou kulisu. Při průchodu kolem vitríny audio stopu pro její generičnost skoro nelze zaznamenat, k videoinstalaci ale přitahuje i malé zpozornění.
Nemísta jsou i přes svoji vágní povahu často rámována psaným textem – oznámení (Top ceny) zákazy (STOP) a návody k použití (zde nejsou informace) řídí pohyb tam, kde chybí intuitivní motivace. Barbora Ilič je kromě kurátorského kolektivu galerie Cejla také členkou umělecké iniciativy Ugly Brno, která vznikla v reakci na přijetí Manuálu dobré praxe reklamy a označování provozoven v městské části Brno-střed v roce 2018. Ten cílí na postupnou likvidaci toho, co nazývá „zmatenou a agresivní reklamou“ v centru města a její nahrazení strohou vizuální identitou v černobílém provedení.
Ugly Brno kritizuje povýšenou rétoriku, se kterou je tento záměr komunikován – vizuální komunikace malých obchodníků byla grafiky Manuálu prohlášena za amatérskou a nevkusnou, kolektiv s ní ale skrze dokumentaci a nápodobu pracuje jako s legitimním místním specifikem. Výstava Barbory Ilič tuto myšlenku posouvá od textových cedulí do intimnějšího měřítka textur a prasklin, ponechává si ale nemoralizující tón s jistou mírou nadsázky, který je pro vedení diskurzu ohledně vizuálního smogu mnohem produktivnější, než je plošně odsuzující přístup grafiků Manuálu.
V závěrečné části videa se původní vypravěčka vrací k fascinaci vztahem mezi chtěným a nechtěným důvtipným slovním obratem a v rámci instalace v Galerii 45 000 l přenesla pozornost diváctva na druhou stranu vitríny:
„… But sometimes it is the background where the new system emerges. Sometimes, there is a messy beach under the solid pavement. And yet, the apple of your eye is the cherry on the pie.“
Dortová instalace, která vznikla ve spolupráci Barboy Ilič a food stylistky Jarmily Červené je živelnou změtí zbytků stavebních materiálů, polev a třešniček, který se po dobu trvání výstavy ve vitríně pomalu rozkládala. Dílo s humorem hraničí mezi líbivou instagramovou estetikou a odpor vzbuzující nejistotou, jestli se náhodou opravdu nedíváme na velký hnijící kus jídla.
Jako doprovodný program výstavní instalace uspořádala Galerie 45 000 l tzv. Liminální raut. Pod instruktáží Jarmily Červené si zde návštěvnictvo mohlo ozdobit a sníst svůj kousek vizuálního smogu. Galerie tím zároveň oslavila vstup do třetího roku svého fungování.
Barbora Ilič formátu uliční vitríny dovedla využít ke zprostředkování poměrně vzdáleného formátu videa a zasadila jej do přiměřeně ambiciózní instalace s potenciálem upoutat i pozornost těch, kteří pasáží prochází nahodile. Autorka svým specifickým sebeironizujícím, ale upřímným způsobem pokračuje ve svém dosavadním uměleckém výzkumu města. Ambivalence, se kterou přistupuje k třaskavým otázkám ohledně městské vizuality, vypovídá o přesném pochopení myšlenek Marca Augého a jejich rozvedením z původního kontextu supermodernity do současné neoliberální reality.
Projekt Město/Fórum pro snesitelnější každodennost je výsledkem spolupráce kolektivu 4AM, z. s. a Centra pro média, ekologii a demokracii, z. s. (CMED). Finančně je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštenjska a Norska.
(Úvodní obrázek: Fotografie výstavní instalace v galerii 45 000 L. Foto Monika Rygálová)