Autorka textu: Karolína Vojáčková
Článek vznikl ve spolupráci s Deníkem Referendum v rámci rubriky Město.
Co kdybychom si letos dali jako jedno z novoročních předsevzetí, že se přestaneme ke svému okolí chovat jako k nekonečné zásobárně vlastního pohodlí? A začali město vnímat jako partnera, od něhož máme nejen brát, ale i dávat zpět?
Ke konci každého roku a začátku toho následujícího jsme vždy vystaveni stereotypu oslav Vánoc a konce roku, spojených s množstvím materiálů, potravin i odpadů, které projdou našimi domovy i městem jako celkem. Na začátku nového kalendářního období se pak snažíme utopit morální kocovinu v řadě předsevzetí a nových návyků.
Co kdybychom si všichni dali jako předsevzetí, že se ke svému městu, které každý den používáme jen jako abstraktní zásobárnu všeho ke svému pohodlnému životu, budeme chovat jako k partnerovi? Partnerovi, od kterého nebudeme jen brát, ale zpětně mu i dávat, budeme mu naslouchat a zamýšlet se nad jeho potřebami?
V současné době se potýkáme s toxickým mixem nestability a technologické akcelerace, která jde ruku v ruce s ekologickým kolapsem. Vedle sociálních disharmonií, které budou s migrací obyvatel jen sílit, budeme dál čelit celé řadě krizí. Celosvětově se předpokládá, že přesun lidí do měst se bude dále zvětšovat — třeba v České republice ve městech žijí již tři čtvrtiny obyvatel. Výzkumy ukazují, že při katastrofách lidé spolu více spolupracují a posiluje se sociální úroveň ve společnosti. Ta je zásadní i pro naše sdílené obytné prostředí.
„Město jako materiální banka“ je jeden z konceptů, jak se věnovat našemu okolí a jak začít města používat adekvátně dnešní situaci. Tento koncept představuje odnož cirkulární ekonomiky a získal si pozornost již v některých případových studiích.
Například ve Skandinávii se místní architekti společně s úřady snažili zhodnotit energetické, ekonomické, ale i kulturní aspekty města. Právě kulturní aspekty hrají vedle čísel a dat zásadní roli při utváření společenských i estetických paradigmat, které pak ovlivňují naše posuzování i jednání ve vztahu k obytnému prostředí.
Kodaňské studio Vandkunsten Architects, které se věnuje systematicky cirkularitě v architektuře a vytváří regenerační projekty pro města, se pustilo do experimentálního projektu v dánském městě Roskilde, které je nejen historickou ikonou, ale i dynamickým bodem při pořádání hudebního festivalu.
V části Musicon se rozhodli společně s městem vybudovat případové studie cirkulární architektury, které poslouží pro testování a výzkum technologií. Tato realizace ovšem také poodkryla i určité praktiky a specifika chování aktérů ve stavební praxi.
Architekti, kteří se již ve své předchozí praxi zaměřovali na cirkulární principy, navázali spolupráci s Orange Maker Space a vyvinuli prototyp dočasných studentských vesnic z vyřazených přepravních kontejnerů (CPH Shealter). Tento start-up již deset let aktivně spolupracuje se zákonodárci na nastavení podmínek na úrovni národního plánování. Výsledkem je, že první CPH Village v Kodani již skutečně stojí.
Město Roskilde nabídlo bývalý industriální objekt o ploše 880 metrů čtverečních pro vytvoření centra pro lokální dílny a tvůrce, ale i pro činnost duševně ohrožených občanů všech věkových kategorií. Zároveň poskytlo dar 791 tisíc eur a předběžný nájem na deset let. Výsledný projekt je zhruba až z devadesáti procent vytvořený z opětovně použitých materiálů. Tento fakt byl součástí konceptu, ale důvodem bylo i to, že omezený rozpočet donutil tvůrce přehodnotit zdroje a použité materiály.
Jako zásadní se ukázalo členění celkové sestavy prostorů na čtyři akustické a klimatické zóny, které se navzájem doplňují a korespondují s vnitřním užíváním. Nové atypické technické detaily pak architekti řešili na místě přímo s dodavatelem. Vzniklo tak nejen dobře fungující prostředí, ale navíc se autoři dočkali i analýz a závěrů, které by mohly být dále zpracovány a využity jako podklady pro nové nastavení výběrových řízení.
Dále se ukázalo, že dodavatelé jsou mnohem více otevřeni novým přístupům cirkularity a invencím, je-li jejich partnerem radnice města. Město tedy hraje zásadní roli v nastavování udržitelných principů. To by však nešlo bez odhodlaných zaměstnanců, kteří mohou být hnací silou takových projektů.
Tyto postupy ale zároveň vyžadují delší časové nasazení, protože hlavní je společná dohoda všech stran, což zabere více času než konvenční projekt. Vedení města muselo zároveň vytvořit podmínky pro zmapování zdrojů ve městě, tedy vytvořené určité těžební mapy, která by ukazovala materiálové možnosti pro opětovné použití. Na to navázala lokace čtrnácti recyklačních center, jejichž vybudování bylo zadáno jako zakázka na klíč.
Z celkových analýz pak vyvstává ještě jeden důležitý aspekt, a to je vnímání estetiky reuse architektury jako takové. Skutečným jádrem konceptu je totiž kategorie, která by se dala charakterizovat jako současný lidový design. Ve své podstatě jde o novou estetiku dostupných zdrojů, která předefinovává náš zažitý kánon.
Na celou problematiku lze nahlížet také jako na koncept hledání nové krásy prostřednictvím nového využívání. To by mohlo zaujmout i modernisticky laděné jedince, kteří stále touží po posouvání hranic. Ale v podstatě jde jen o základní hlediska architektury — optimální technické, estetické a kulturní kvality, které již v antickém Římě popsal Vitruvius. Podoba našeho kulturního prostředí nám vzniká přímo pod rukama. Lze tedy předpokládat, že další dekády budou náš sociální profil ještě více testovat a krystalizovat.
Nepropásněme tedy šanci být součástí té správné síly, která nakonec vytvoří něco opravdu cenného, a ne jen formálně vyleštěného.
Projekt Město/Fórum pro snesitelnější každodennost je výsledkem spolupráce kolektivu 4AM, z. s. a Centra pro média, ekologii a demokracii, z. s. (CMED). Finančně je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštenjska a Norska.
(Úvodní obrázek: Dánské město Roskilde nabídlo bývalý industriální objekt pro vytvoření centra pro lokální dílny a tvůrce, ale i pro činnost duševně ohrožených občanů všech věkových kategorií. Foto – Vandkunsten Architects)