Autorka textu: Kristýna Drápalová
Článek vznikl ve spolupráci s Deníkem Referendum v rámci rubriky Město.
Mnohé billboardy v Praze jasně porušují zákony, přesto současná legislativa nedovoluje městu účinně zasáhnout proti firmám, které je provozují. Na vině je rovněž zcela nepřehledný systém státní správy.
Víte, jaká je největší překážka k tomu, aby se snížil počet billboardů v Praze? Původně jsem si myslela, že to jsou peníze, které billboardy přinášejí do městského rozpočtu či do některých soukromých rozpočtů, a proto není vůle se o ně připravovat. Zjistila jsem ale, že je to ještě horší. Nikdo totiž ani neví, kolik billboardů v Praze je, kde jsou a zda mají platná povolení. A dost možná to ani nikdy nikdo vědět nebude.
Pár měsíců po minulých komunálních volbách jsem se začala billboardy zabývat jako politická asistentka. V našem politickém klubu jsme byli nakloněni redukci počtu billboardů, ochota byla i u koaličních partnerů — tedy pokud se tím město nepřipraví o příliš velké částky. Nikdo též nerozporoval, že by měly zmizet všechny billboardy, které nemají platná povolení.
Plánovali jsme, že začneme vytvořením databáze, která ukáže, kde billboardy stojí, zda jsou tam legálně a kolik z nich má město peněz. Stála za tím jednoduchá úvaha: billboardy musí mít povolení stavebního úřadu, někde jsou tedy informace o nich již evidovány. Stačí zajistit, aby se informace shromáždily na jednom místě a poté pravidelně aktualizovaly.
O rok později bylo jasné, že to je plán z říše snů. Data o billboardech mají jen stavební úřady. Těch je v Praze dvaadvacet a jeden speciální. Nespadají pod magistrát, ale pod dvaadvacet městských částí. Každá městská část má jiné politické vedení. I kdyby všichni starostové nakrásně chtěli billboardy řešit, což je také z říše snů, pomůže nám to jen málo.
Stavební úřady jsou sice vždy součástí úřadu městské části, ale mají status státní správy v přenesené působnosti. To znamená, že nemají žádnou povinnost nechat si od samosprávy přidělávat práci. A i kdybychom přeci jen všechny přesvědčili, narazíme na to, že každý úřad má jiný informační systém. Velká část spisů existuje stále jen papírově v krabicích. Navíc stavby pro reklamu se v samostatné kategorii neevidují. Nemáme nástroj, jak stavebním úřadům uložit, aby se to změnilo. Museli jsme na to tedy jinak.
O další rok později jsme měli nafocené a zaměřené všechny billboardy v Praze. Pomocí analýzy v GIS se nám podařilo zjistit, že 770 z 1060 billboardů na městských pozemcích (některé jsou oboustranné, takže celkový počet je 1555 ploch) patrně nesplňuje podmínky Pražských stavebních předpisů. Ty přitom začaly platit v roce 2016 a vzhledem k tomu, že billboardy mají být povolovány jen jako dočasná stavba na pět let, už by to mělo být více méně v souladu. Realita je jiná. Proč?
Ani billboardy bez stavebního povolení nezmizí
Obvykle nikdo nezkontroluje, pokud billboardu povolení vyprší. Zkrátka zůstane stát na svém místě jakoby nic.
I když zrovna úřad zafunguje dobře a snaží se billboard odstranit, má s tím neskutečné množství práce. České právo je věc spletitá, delikátní a opatrná, a než může veřejná moc přijet a billboard odříznout, může majitel tančit mnoho různých právních tanečků.
Některé billboardy povolení od stavebního úřadu získají, i když předpisy nesplňují. A když se na to nepřijde do roka, už se nelze odvolat. Důvodů „pochybení“ může být celá řada: od prostého šlendriánu až po to, že billboardovou firmu třeba vlastní bývalý starosta. Další důvody nechám vaší fantazii a jen podotknu, že mou omezenou představivost realita často předčí — a o to větší čest všem úředníkům, kteří rozhodují poctivě.
Ačkoli by billboardy měly být povolovány jako dočasné stavby, některým šťastlivcům se podařilo získat povolení na věky věků. Velice šťastná je jistě třeba Správa železnic, která má billboardy v rezervaci UNESCO povolené od začátku devadesátých let až do skonání světa.
Těsně po schválení nových přísnějších předpisů si také řada majitelů billboardů nechala prodloužit stavební povolení. Zatímco do té doby byly billboardy povolovány na pět let, teď se horizont platnosti změnil na „dobu trvání nájemní smlouvy“.
Těžko říct, jak bude stavební úřad zjišťovat, jestli nájemní smlouva mezi dvěma soukromými subjekty stále trvá — a jestli tedy nemají na svém území černou stavbu. Otázka je to ale pouze akademická, jelikož i kdyby to byl nezákonný postup, nedá se proti němu odvolat. Roční lhůta, během níž by to bylo možné, je už dávno pryč.
Data od stavebních úřadu stále nemáme. Před osmi měsíci jsme podali žádosti o informace (“stošestky”) na stavební úřady. Chtěli jsme vědět, jaké billboardy z námi zhotoveného seznamu jsou povolené a dokdy jim povolení platí. Polovina úřadů žádosti zamítla, polovina informace vydala.
Poslali jsme druhé kolo žádostí. A z oslovených stavebních úřadů nám opět polovina žádosti zamítla. Po třetí vlně žádostí nám některé stavební úřady umožnily alespoň přístup do archivu. Sehnali jsme brigádníky, kteří trávili léto mezi haldami papírových spisů v minus druhém podlaží, kde není žádný signál — což je trochu komplikace, pokud pro práci na databázi potřebujete internet.
Alespoň dílčí úspěchy
Jsem optimistka. Věřím, že databázi se nám podaří dokončit. V budoucí mapě pražských billboardů sice bude nejspíš ještě dlouho díra ve tvaru Prahy 9, která informace prostě nevydá, ale třeba i to se po pár kolech odvolání a dalších řízení podaří změnit.
Ačkoli dosud nemáme všechna data, stihlo se mezitím hodně práce — třeba prosadit, že Praha neuzavře žádné nové smlouvy a nebude vydávat souhlas s prodloužením stavebního povolení žádného billboardu. Nebo udělat řadu právních analýz, díky kterým jsme mnohem lépe vybavení pro boj s ilegální reklamou.
Řada jednotlivých billboardů díky mravenčí práci nadšenců i zaměstnanců města zmizela. I kdybychom ale v jeden moment měli data kompletní, už v té chvíli nebudou aktuální. A kdyby chtěl někdo čerstvá, toto martyrium se bude muset opakovat.
Když si naliji čistého vína, smysluplnost naší práce nebyla zrovna vysoká: za cenu absurdně vysokého počtu člověkohodin jsme získali informaci o tom, že polovina billboardů v Praze je v rozporu s aktuálními předpisy. U mnoha z nich nebude možné odstranění dosáhnout, protože v minulosti získala povolení, která nikdy nevyprší.
A těch zbývajících bude stejně tolik, že stavební úřady nebudou mít kapacitu řešit jejich odstranění. Každé jedno z tisíců nutných řízení se totiž může vléct roky.
Příběh pražských billboardů by bylo snadné vyprávět jako příběh o tlaku peněz, který brání změně statu quo. Moje zkušenost je však jiná. Jistě, v oboru jsou vlivné firmy, kterých se leckdo bojí. Máme ale horšího nepřítele, a tím je česká legislativa a systém veřejné správy. Ty totiž dosáhly takového stupně nepřehlednosti, že skrze ně nejde skoro nic zařídit — anebo za nesmyslně vysokou cenu.
Podobně smutné a absurdní příběhy znám i od svých kolegů, kteří chtějí třeba zajistit výstavbu sociálních bytů či sázet ve městě stromy. Snažit se měnit česká města je jako okopávat záhony čajovou lžičkou. Nedá se říct, že to vůbec nejde, ale kdybyste měli vhodnější nástroje, výsledky by byly řádově lepší. A také byste se po většinu času necítili jako takoví idioti.
Projekt Město/Fórum pro snesitelnější každodennost je výsledkem spolupráce kolektivu 4AM, z. s. a Centra pro média, ekologii a demokracii, z. s. (CMED). Finančně je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštenjska a Norska.
(Úvodní obrázek: Praha sice schválila zákaz billboardů v památkově chráněných územích, přesto mnohé z nich zůstávají na místě. Firmy, které je instalují, vyhlášku ostentativně ignorují. FB Kristýna Drápalová Foto – FB Kristýna Drápalová)