Autor textu: Matěj Kruntorád
Článek vznikl ve spolupráci s Deníkem Referendum v rámci rubriky Město.
Státní podniky neumí těžit z architektonických kvalit svých nemovitostí a neumí je ani předat zájemcům, kteří si tyto kvality uvědomují. Fuchsova funkcionalistická budova, kterou se nyní Česká pošta snaží prodat, je toho dalším příkladem.
Státní podnik Česká pošta přes realitní portál nabízí na šedesátku nemovitostí nebo jejich částí. Drtivou většinu formou pronájmu, několik venkovských pošt bez výraznějších architektonických hodnot ale prodává, stejně jako brněnskou nádražní poštu. Pošta totiž plánuje postavit novou centrálu v pražských Vysočanech a prodejem málo využívaného nebo na údržbu a provoz finančně náročného majetku chce získat peníze na novostavbu.
Mohutná budova postavená v letech 1937—1940 podle návrhu Bohuslava Fuchse, hvězdy brněnského funkcionalismu, se v anketách obyvatel Brna pravidelně umisťuje mezi nejošklivějšími stavbami města. Důvod je nasnadě. Šedivá oprýskaná budova s chaotickým parkovištěm před vstupem, ušpiněné interiéry procházející jen základní údržbou a celkově technicistní ráz pošty návštěvníky spíše odpuzuje. Pošta si toho je vědoma a nemovitosti využívané jen ze čtvrtiny se chce zbavit a přestěhovat se do některého z blízkých obchodních center. Blíže lidem. Řekněme si, proč by to dělat neměla.
Nádražní pošta fungovala v prostoru nádraží od jeho vzniku v roce 1849, jelikož koleje patřily ke komunikačnímu systému poštou hojně využívanému. Spolu se zvyšujícími se nároky poštovních služeb vyprojektoval Fuchs novou budovu, u níž kladl důraz na variabilitu vnitřních prostor a jednoduchost konstrukce. Měl totiž na paměti plán přesunu hlavního nádraží a počítal s tím, že budova může mít v budoucnu novou funkci nebo bude dokonce možné ji přesunout na jiné místo. Po osmdesáti letech je však situace odlišná od Fuchsovy reality.
Nádraží se ještě patrně desítky let přesouvat nebude a budova získala spolu s celým areálem stanice památkovou ochranu. Jak uvádí památkový katalog Národního památkového ústavu: „Nádražní poštovní úřad Bohuslava Fuchse je dodnes funkční stavbou plnící stále oproti původním předpokladům bez větších změn svou počáteční funkci. Promyšlená progresivní architektura s přiznaně industriálním rázem a ušlechtilým tvarováním hmot exteriéru úspěšně dotváří podobu jádra Brna v jedné z jeho nejvíce exponovaných urbanistických situací pod návrším Petrova.“
Brněnský funkcionalismus můžeme bez nadsázky považovat za státní klenot. V průběhu 20. až 40. let minulého století v tomto progresivním stylu vznikly desítky budov, včetně vily Tugendhat. Bílé zářící fasády na první pohled utilitárních, ale rafinovaně do detailu promyšlených, budov jsou rozesety po celém městě včetně samotného centra. Jinde tvoří celé vilové čtvrti nebo ulice nájemních domů.
Bohuslav Fuchs patří mezi nejvýznamnější meziválečné architekty a urbanisty v Československu. Projektoval širokou škálu staveb pro celou republiku, avšak největší koncentrace jeho realizací se nachází právě v Brně — například slavný úzký hotel Avion, multifunkční Palác Alfa, Moravská (dnes Komerční) banka na náměstí Svobody nebo celá řada vil včetně vlastní architektovy. Jeho přínos netkví pouze v realizacích, ale i pedagogickém působení, díky kterému se myšlenky funkcionalismu kontinuálně rozvíjely i po převratu roku 1948.
Fuchsova pošta má všechny kvality brněnského funkcionalismu. Přes vnější strohost hmotu stavby oživuje vykrojený vstup nebo pásová okna. Interiér charakterizuje nýtovaná konstrukce hlavní haly nebo jeden z mála dosud funkčních brněnských výtahů páternoster. Právě otevřený prostor pošty je svého druhu open spacem, „poštovní továrnou“ podobnou třeba hale Moravské banky.
Návštěvník je v pozitivním slova smyslu vystaven ruchům provozu a svědkem administrativní práce za přepážkami, které může pozorovat z ochozů. Provozu dlouho do noci otevřené budovy se přizpůsobuje práce se světlem přiváděným pásovými okny a dále rozváděným prosklenými stěnami.
Mohlo by se zdát, že budova takových kvalit by měla být vlajkovou lodí prezentace České pošty, její progresivní historie a hrdé současnosti. Je tomu ale přesně naopak. Pošta budovu radši prodá a s nadsázkou zaplní některou z kójí obchodního centra mezi trafikou, levnou módou a sushi bistrem.
Vlastnit památkově chráněnou budovu je závazkem, ale i poctou. Pro Českou poštu však evidentně hlavně přítěží. O budovu se dlouhodobě nestarala, nenašla pro ni adekvátní využití a volné prostory nenabídla k pronájmu. Podobná situace se opakuje stále dokola — budovy stárnou a je nezbytné je udržovat a hledat nová využití pro nepotřebné prostory, a ne je pouze využívat a těžit z nich. Jedná se o systémový problém známý z celé řady příkladů.
Jen v Brně můžeme zmínit lázně v Zábrdovicích, rovněž Fuchsovu budovu, jejichž specifická náplň v době výstavby suplovala chybějící koupelny chudších bytů v tovární čtvrti. Dlouhodobě prázdnou budovu chtěla před několika lety využít iniciativa Kulturou proti chátrání a provozovat zde sociální centrum po vzoru pražské Kliniky. Městská část Židenice plány kategoricky odmítla a od té doby areál dále chátrá.
Ve stejné čtvrti stojí i smuteční obřadní síň od Ivana Rullera z konce 70. let, oceňovaná stavba s řadou uměleckých děl. Rovněž ona rychle chátrá, avšak plány na její stržení nakonec sama městská část odvrátila.
V platném územním plánu patří plocha nádražní pošty mezi veřejnou vybavenost — veřejnou správu. Pozemek navíc vlastní České dráhy, které disponují předkupním právem na budovu. Budoucí (patrně) soukromý vlastník tak bude postaven před takřka neřešitelný problém: jaký budově nalézt ekonomicky smysluplný obsah s vědomím limitu památkové ochrany a omezujícího charakteru místa?
Je nepochybné, že tento obsah by měl najít stát skrze svůj podnik, případně místní samosprávu (krajskou nebo městskou). Ekonomické hledisko v tomto případě nemá hrát hlavní roli, jelikož se může stát, že se kupec-mecenáš nenajde. Pravděpodobnost, že peripetie ohledně vlastnictví a funkce brněnské nádražní pošty budeme sledovat následující roky, hraničí s jistotou. Do 14. října pošta přijímala nabídky do aukce, ovšem žádný zájemce se, zcela podle předpokladů, nepřihlásil.
Město by zde například mohlo provozovat krytou tržnici (když ta na Zelném trhu je zaplněna v naprosto minimální míře a zcela nevyužila svůj potenciál), podzemní prostory pronajímat hudebnímu klubu a v patrech mít třeba kanceláře. Město Brno se k problému postavilo poněkud alibisticky s tím, že novému majiteli finančně pomůže s rekonstrukcí památky. Taková pomoc však není nároková, ale podléhá složitému schvalování.
Případ Fuchsovy pošty je signifikantní. Státní podniky neumí těžit z architektonických kvalit jim svěřených nemovitostí a neumí je ani předat zájemcům, kteří si tyto kvality uvědomují.
Foto Barbora Ponešová, bam.brno.cz
Foto Barbora Ponešová, bam.brno.cz
(Foto: Budoucí (patrně) soukromý vlastník bude postaven před takřka neřešitelný problém: jaký budově nalézt ekonomicky smysluplný obsah s vědomím limitu památkové ochrany a omezujícího charakteru místa? – Foto Barbora Ponešová, bam.brno.cz)